Alternativní formou psychoanalýzy je hlubinná regresní terapie, která pracuje s podvědomím a soustředí se na předem zvolený problém. Zjednodušeně řečeno se problém otevře, zvědomí a vyčistí, čímž dochází k jeho odstranění i s negativními příznaky s tím spojenými. Jde především o psychosomatické nemoci nebo nechtěné vzorce chování, které často zasahují i do starších období, takzvaných minulých životů, kde bývá ukryt kořen problému.

Při hlubinné regresní terapii není důležité, zda někdo věří na reinkarnaci a minulé životy. Důležité je mít silnou vůli a chtít daný problém vyřešit. Léčitelé nebo psychologové se snaží přimět pacienta pomocí sugesce nebo hypnózy, aby se vrátil ke vzpomínkám z jeho minulého života nebo minulých životů. Často se tím podaří odhalit vnitřní, nevědomé konflikty, které mohou být příčinou současných obtíží. V průběhu regrese může klient prožívat emočně vypjaté situace, někdy i spojené s fyzickou bolestí v místě, které souvisí s aktuálně řešeným problémem. Obecně platí, že čím jsou emotivní prožitky silnější, tím je terapie účinnější. V úvodní části terapie může být zpravidla přítomna další blízká osoba klienta, ale při terapii samotné je z důvodu možného narušení a negativního ovlivnění terapie její přítomnost vyloučena. Terapeuti uvádějí, že jejich terapie je bezpečná, pokud je správně ukončena, toho dosahují mentálním propojením s klientem a vyčištěním a zpracováním všech otevřených konkrétních situací.

Regresní terapie vychází z přesvědčení, předpokladu, že možnost regrese existuje. Vědecká medicína však oponuje s tím, že procesy biologické, fyzikální, biochemické i psychické probíhají pouze jednosměrně a že tedy není možné, aby probíhaly zpětně. Jako velký problém je například uváděn takzvaný syndrom falešné paměti, kdy se může vytvořit vzpomínka, která se nezakládá na skutečnosti. Stejně tak je údajně možné, že neexistující vzpomínka může být implementována terapeutem.