Přestože se může zdát, že konspirační teorie zpopularizoval internet, není tomu úplně tak. Internet rozhodně přispěl k masovému šíření spikleneckých teorií napříč všemi společnostmi. Přívrženci těchto teorií spolu mohou mnohem snadněji komunikovat a ve svých názorech se utvrzovat. Je navíc mnohem snadnější vyvěsit nějakou neověřenou teorii na internet jako na nástěnku. Může to udělat naprosto každý, třeba i anonymně. Toto téma láká, přitahuje a vždy si najde své čtenáře. Lidé totiž od přírody milují záhady. Některým lidem dopomáhá zneužívání lidské důvěřivosti i k penězům. Mnoho osvícenců se tak díky zabývání se nepodloženými teoriemi dokázalo velice zviditelnit a prodat nespočet knih.

Teorii o tom, že teroristický útok na dvojčata byl zinscenován Spojenými státy, věřilo v roce 2011 19 % procent Američanů, 22 % procent označilo tuto konspiraci za možnou. Pravdou přesto zůstává, že konspirační teorie se nestávají globální hrozbou, ani počet jejich přívrženců výrazně nenarůstá.

Nedělejme ale z lidí, kteří těmto teoriím věří, blázny. V minulosti se překvapivě mnoho těchto teorií prokázalo jako pravdivých. Vzpomeňme na Roswell, Nové Mexiko. Zde se měl zřítit kosmický talíř. V novinách se však objevila zpráva, která vysvětlovala, že šlo pouze o meteorologický balón. Později se ukázalo, že se jednalo o speciální výškový balon projektu Mogul. Projekt Mogul byl přísně tajným projektem, který měl odhalit jaderné testování sovětů. Jako další můžeme jmenovat například Aféru Watergate, jejíž odhalení vedlo až k rezignaci tehdejšího amerického prezidenta Richarda Nixona.

Podle výzkumů mají tendence věřit konspiračním teoriím jedinci s dobře vyvinutým iluzivním myšlením. Tito lidé snadněji hledají souvislosti tam, kde je to pro ostatní obtížnější. Například když se podívají na mraky, vidí obrazce. Jejich mozek dokáže lépe rozpoznávat tvary a připodobňovat je k známým věcem. Vzpomeňme na obrazce z kávové sedliny. Tyto osoby také spíše vidí v náhodném způsobu uspořádání propracovaný systém s jasným vzorcem. Na sklonech k paranoidnímu chování se navíc podílí chemie v mozku. Nezapomínejme ani na to, že mozek rád řadí věci do škatulek. A pokud nám nějaké informace chybí (například fakta), rád se spokojí s tím, co je zrovna po ruce.